Když budete hledat nějaké údaje o beauceronovi, najdete většinou tohle:

" Beauceron je odvážný a velmi inteligentní pes. Ochrana rodiny a hlídání pozemku jsou pro něj samozřejmostí. Je ostražitý a má sportovního ducha, rád pracuje pro svého pána. Mezi jeho další vlastnosti patří věrnost a silné pouto ke svému pánovi a jeho rodině. Je tvrdý a trochu nezávislý, potřebuje pevnou ruku. Zvykne-li si již v mládí na společnost koček a domácích zvířat, vychází s nimi později dobře. Děti snáší dobře, ale malé neposedné děti nejsou příliš vhodnou společností. K jiným psů se může chovat dominantně. K cizím lidem se chová spíše nedůvěřivě. Potřebuje dosti pohybu a kontakt s pánem. Jako ovčácký pes je neúnavným střežitelem stáda a také je schopný rychle přesouvat celá stáda i na větší vzdálenosti."

Zdroj: hafici.cz

Nejdůležitějším faktem je to, že jde opravdu o psa jednoho pána. Tara sice členy naší rodiny uznává a určitě je má i ráda, ale příkazy od nich nebere. Má i notnou dávku důstojnosti, takže skotačit a tancovat pro vaši zábavu určitě nebude. Naopak Tarka, když nechce tak prostě dělat nebude. A mužete jí nutit párem volů. Tahle její nezávislost se zcela projevuje při povelu lehni ( viz. článek Výchova a výcvik ). Lehnout je pro ni hooodně namáhavé :D, to víte než se složí ta masa kostí ... A když už se tedy uráčí lehnout, většinou potom, co toho spoustu nakecá, jak ji otravuju, tak se pak už ale nezvedne. A určitě chápete, že zvedat takového psa, je někdy nadlidský výkon.).

Říká se, že pes brání celou rodinu, co se týče pána i jeho blízkých a fena pouze jediného člověka. V našem případě to tak je, jsem to já:).). Nikdy jsme na obranu nechodili, ale Tara má opravdu velice dobré reakce a musím říct, že brání, kdy by se opravdu mohlo jednat o potenciální nebezpečí. Právě tohle byl jeden z faktů proč jsme si ji pořídili. Větší město opravdu není vesnice a v noci v Českých Budějovicích můžete mít velkou šanci, že vás jednou někdo přepadne. Tara je v tomhle ohledu opravdu úžasná, její bránící schopnosti, jsou intuitivní a musím říci, že vždy na místě. Nevzbuzuje respekt, jen tak pro nic za nic s neštěká na každého jako blbá. Když jdeme například na procházku, posadíme se v lese a nějaký muž se k nám začne přibližovat, Tara přijímá roli obranáře. A musím uznat, že vzbuzuje dost respektu, protože ji musím chytnout za krk, aby se neutrhla. Jako potencionální nepřátelé se jí zdají muži, 30 a výš ... což je jedině na místě .)

Pokud chcete velkého psa a mazlíka. Tak jedině beaucerona. Většina velkých psů se po dospění nenechá chovat, jakoby říkali, co blázníš, já už sem velkej. Ale bosík ne, ten by se vám nejraději složil do náruče celý. Naši Tarku bereme na mazlení do postele:), víme, že se to nesmí, ale co! Vždycky si lehne na záda, přitulí se hlavou a mručí spokojeností. Já osobně tedy neznám nic víc uklidňujícího:).

Někdy opravdu nevím, jestli nás Tara poslouchá a ví o čem je řeč. Několikrát se stalo, že pak se zachovala úplně stejně o čem jsme mluvili. O beauceronovi, je známo, že svého pána často pozoruje a analyzuje. Jednou jsme byli na procházce a jeden náš známý se hrozně rozčiloval, že si psa bereme do postele. Že tam velký pes, prostě nemá co dělat! Jak je to trapné a kdeže cože...Taruška na něj koukala a poslouchala. Pak jsme přisli domů a opět jsme ji do té postele vzali. Ale ona se po chvíli zvedla a odkráčela na zem. Do té doby s náma spala normálně, od té doby - už nikdy:/. Vždycky, když se uložíme, ona se zvedne a odkráčí:).
Když jeden čas šíleně zlobila a skoro pokaždé nám odběhla za pejskem -kamarádem-, začali jsme jí slibovat sestřičku. Že už si nebude muset hrát s cizími :D. Je to skoro neuvěřitelné, ale ona od té doby za psama neutíká a když už se za nima vydá, řeknu jen Taro! a ona se otočí a vrátí. Opravdu do té doby, jsem ji musela skoro přemlouvat, aby si přestala hrát a šla...

Beaucerona by neměl mít člověk, který není osobnost. Pokud by si ho pořídil někdo, kdo není přizozenou autoritou s nevyspělým uvažováním, jistě by výchovu nezvládl. Z beaucerona se může lehce stát neřízená střela. Náprava je složitá. Není to pes ke kterému změníte přístup a on rázem změní pohled na vás. Jakmile se u něj jednou schodíte, už pro něj pořád budete dole. A trvá dlouho, kdy pro něj budete zase v kurzu.). Jestli se vám ovšem upoutat jeho zájem povede, máte jistého toho nejúžasnějšího společníka, který nikdy nezklame a bude vždy tam, kde bude potřeba.

Jen málo plemen má tolik energie jako bosík. A jak ho tedy utahat? No ... těžko :). Když naši čubu, chceme opravdu znavit, je to fakt problém. Ona má prostě pořád dost energie, i když s náma běží v kuse na bruslích. A to je třeba i 20 km :/. I po celodenní tůře, to ještě není úplně ono. Osvěčený starý způsob tedy zůstává i pro nás ten nej:). A to je hra s psíma kamarádama ( ale nesmí to být žádní lenochodi ). Po dvou hodinách už to celkem začíná být znát. Když se pak jde ještě na slabou hodinku plavat, je to tutovka .).

Tary povaha je jedním slovem skvělá. Nechce se mi ji tu vychvalovat do nebes, přece jen je to můj pes a můžete si říct, že každému přece jeho pes připadá jako ten nejlepší. Nu, ale ono to v případě Taru bude skutečně tak. To vám řekne každý, kdo ji zná osobně. I když teď ještě není dospělá a měla by se chovat jako pravý teenager, tak to tak není. Je neuvěřitelně vyrovnaná. Vlastně vždycky taková byla. To jde jasně vidět, když si třeba hraje se psy. Některé, většinou feně, se nelíbí a doráží na ní. Třeba se i rozeběhne a vráží do ní, kouše jí a tak dále. Tara sice kníkne, ale drží. Jakoby si řekla - nene, kašlu na to, nebudu dělat zbytečně rozbroje. Jak se lidově říká, nechá to bejt. Mohlo by se zdát, že jde o nedominantního jedince. Ale tak to opravdu není. Když už to trvá moc dlouho, většinou hodinu i dvě:), tak až po takové době se naštve a dotyčnou fenu zpracuje takovým způsobem, že už si k ní nic nedovolí. No a řeknu vám, že po dvou hodinách, to už je úctyhodný výkon. Taruš je prostě dobrák od kosti a kliďas.

Hodněkrát jsem slyšela, že bosíci se používají při canisterapii. Z mých zkušeností je to pro jedince, s povahou Tary, úplně přirozené. Opět bez nějakých kurzů, dělá radost a mazlí se především se starými lidmi. A vůbec ji to jako puberťáka neotravuje. Několikrat se nám stalo, že jsme potkali paní babičku a ta se nad ní začala rozplývat. Tara jako by věděla, že nesmí být zbrklá ( a ne že to neumí, když o ni má někdo zájem :) ) a klidně stojí a nechá si všechno. A to udělá i když si pár minut předtím vesele hopká s klacíkem:). Obě moje babičky bydlí v pečovatelském domě. Takže tam teď sebou na návštěvy beru i Taru. Když mají zrovna "drbací" kroužek na zahradě, Tara mezi nimi chodí a dělá jim radost :).

Beauceron vás bude následnovat všude, i třeba do pekla:). Vše vám oplatí oddaným pohledem. Když si třeba Tara hraje, tak ke mě vždy po chvílích přiběhně a s úsměvem na tlamičce, jakoby říkala - tak co? díváš se? vidíš, jak mi to jde? A vy si najednou uvědomíte, že ten pes má na světě jenom vás ( a páníčka:) ), že vy jste pro něj ten střed vesmíru... No a nedali byste mu potom všechno??!

Autor Barushka :)