Dnes 29.9., jsme byli s Tarkou u řeky. Potkali jsme novou kamarádku labradorku Lajlu. Protože řeku máme pod barákem a jsme u ní dost často, shodli jsme se s majitelkou, že by bylo fajn, se občas vídat. Holky si hrály a pak najednou došlo k potyčce o klacek. Docela slušně se do sebe pustili. Potom, co jsme je oddělili to vypadalo, jakože je po kamarádství. Jenže ne. Tara je takový hlupáček, že si s Lajlou hrála dál. Asi po hodině jsme zjistili, že má labradorka krvavé šmouhy na hlavě. No ouva, jenže nepatřili jí, ale naší čubině. Opět se musím odkázat na její suprovou povahu ( no bohužel :) ), ale i potom, co jí celkem ošklivě Lajla kousla, si s ní Tara dál jakoby nic hrála. Jak říkám, je to prostě dobrák od kosti a flegmouš. ( Stejně tak jako na dovolené. Plavala v moři a přinášela všechny klacky, co našla .), až nejednou koukám, že na břehu je krev. Ta naše blbka si vyřízla kousek polštářku a vesele jako nic přinášela klacek znovu a znovu... A to nemluvím o tom, jak ji to muselo v té slané vodě pálit. )
Z tohoto setkání jsme si odnesli prokouslý horní pysk a vykouslý otisk špičáku na dolním pysku, ale také jsme snad získali novou kamarádku pro časté dovádění u řeky :).

Panička chytla nějakou ošklivou chřipku. A teď z toho má zánět průdušek. Milá Taruška chodí pořád za mnou, jakoby hlídala, nemocného jedince.) De všude tam, kam du já a dokonce se mnou musí ležet na "nemocničním" gauči. Jenže bohužel, ten můj chřipkový virus nějak zmutoval a Taruška je teď taky nemocná. Asi má psí chřipku:). Včera, když ležela na posteli, se jí z nosíku táhla dlouhá nudla, skoro až na zem :D. Dneska byla s páníčkem u veterináře. Má nějaké zvětšené uzliny a když se to nebude lepšit, budeme chodit na píchaní injekcí.
Chuděrka je strašně smutná, ostatně to já jsem taky.

Tak jsme přežili silvestr. Protože má Tara panický strach z petard, tak jsme jí dali uklidňující prášek (sedalin). Teda nevím, co by bylo lepší, jestli s nebo bez. Po 10 minutách po podání, se svezla k zemi, jako by jí střelili. No děs, nedokázala se postavit na nohy, očička jako dvě sjetý borůvky a ještě dva dny potom jí bylo špatně.
Na Nový rok, přichystala svojí "babičce" pěkné překvapení. Poprvé se sama nabídla, že Tarušku vyvenčí (po roce a půl). Házela ji klacíky, všechno v pohodě a najednou Tara zavrávorala a padla k zemi. Ležela 5 minut bez hnutí s otevřenýma očima. No "babička" myslela, že ji kleplo a sama z toho málem dostala infarkt. Prý si jí půjčila poprvé a naposledy.
Vysvětlení je takové, že po aktivitě se sedalin opět rozpumpoval a Taru prostě znovu uspal.

Asi měsíc Tara nechtěla moc zrát, častokrát se poblinkala, až tak, že se třeba koukla do misky s jídlem a zvracela. Navíc se nám objevil i průjem. Z 38 kilo, jsme šli na 33 :(. Nakonec nám odešla i radost z venčení, kde jsem se jen smutně šourali za páníčkem. Řekli jsme si, že prostě nemůže být zas až tak rozmazlená a tak jsme šli na veterinu. Měřila se nám teplůtka (měli jsme 39,8), dělal se nám ultrazvuk, jestli nemáme záněty dělohy. Nakonec se zjistilo, že má jakousi střevní + žaludeční chřipku. Ihned jsme dostali 3 injekce naráz (na zklidnění žaludku a antibiotika), po kterých jenom spinkáme. Ale musím říci, že dneska už Taruška projevila zájem o jídlo sama a s radostí zchroupala kuřecí hřbet. Ješte ted musíme chodit 4 dni na 2 injekce denně (antibiotika). Penízky za vyšetření a servis nebyly malé, ale zas opravdu je vidět, že se jí udělalo konečně líp. A o to jde především!

27.7.
Podnikli jsme výlet po republice za rodinou. A při této příležitosti se nám stala další nemilá věc. Tímto bych chtěla apelovat na všechny pejskaře.
Šli jsme se projít na pískárnách u ÚNL. Bylo tam všude spousta bodláků a dle sukcese nově narostlých kytek. Poté co jsme došli domů, si Tí úporně škrabala čumák. Pak jí začal docela dost otékat tlama. Dostala jsem strach, nebo jsem si nedovedla představit, že by jí otekly nozdry. Tahle situace se nám nestala poprvé. Již naše malá Bí přisla domů a stalo se to samé. Celá hlava začala otékat. Pravděpodobně ji kousla včela. Pes se přitom snaží dostat z očí. Takže zaleze někam, kde není vidět (a když se potom najde, obrázek to nění hezký). Ale abych se dostala k tématu. V obou případěch nám pomohla, ač veterináři by asi nesouhlasili, prostě je dobré nosit sebou určité prášky na alergie. Např. aeryus, zadytem, atd. ... Jediné štěstí, že v rodině alergici jsme, takže se vždy nějaký najde.
Každopádně je pak dobré i ledovat.
Nikomu nic takového nepřeju, ale stát se to může každému a to dost nečekaně.

1.8. jsme se vydali na výlet. Jeli jsme na pískárny, kde je krásné koupání. Potom jsme šli na borůvky. Musím říct, že v dané lokalitě bylo hodně hmyzu. No, mezitím co jsme sbírali, co se dalo, si TT hrála v borůvčí. Drbala si záda, otrhávala si vlastní borůvky, no však to znáte.... Pak jsme přijeli domů a zjistila jsem, že jí něco dost ošklivě pokousalo břicho. Doteď jsem nepřišla na to, co to mohlo být, ale nejpravděpodobnější budou velcí zrzaví mravenci.
Okamžitě jsme začali mazat 100%aloe gelem a za pár dnů nebylo po "krvavých podlitinkách" ani památky. Takže doporučujeme.