ÚVODEM bych se chtěla vyjádřit ke cvičákům. My na ně nechodíme, jen opravdu občas a to pro zpestření. Já jsem totiž toho názoru, že psa může zvládnout každý sám. Chce to jen trocha rozumu, mít se psem těsný vztah a vědět, jak na to:).Taru jsme zkoušeli cvičit od štěnátka, jenže nám přišlo, že je pro ni kolem tolik impulzů, až se nedokáže soustředit. Jediné, co jsme zvládli bylo sedni a při povelu lehni se spíše rozplácla.). Ani ještě pořádně nevěděla k čemu ty packy vlastně má.
Povel KE MĚ jsme zprvu ani nepotřebovali. Taruška se totiž pořád držela u nás. Jak ale rostla přisla na to, že když se od nás vzdálí nic se vlastně neděje. Problém však byl, když uviděla nějakého pejska. To jsme na ní mohli volat a dělat co jsme chtěli, ale pejsek byl prostě zajímavější. Jak rostla museli jsem vymýšlet stále nové triky, jak ji odvolat od pejska, nejlépe aby tam vůbec nechodila ( viz. odstavec naše postřehy ).
PŘI VÝCVIKU jsme hlavně pochopili, že je důležité mít se svým psem těsný vztah a naučit se ho chápat, hlavně co se řeči těla týče. Beauceron totiž není pes, kterého můžete zavřít do kotce a pak po něm chtít zázraky. Potřebuje neustálé stimuly a kontakt se svými milovanými pány. Hloupost je také vyžadovat po něm poslušnost, když byl celý den bez pohybu. To vás zaručeně poslouchat nebude, protože v něm energie přímo srší. Tara třeba po vyběhání poslouchá na slovo. Jednou se jeden pán strašně divil, jaktože naše odrostlý štěndo chodí na vodítku a netáhne. Že má doma asi stejně starého psa a ten je šílenej. Jenže světě div se, pak z něj vylezlo, že ho má na řetězu u domu - tak takovým lidem na to opravdu není co říct. Další důležitou věcí je neukázat slabost. Tara nás, jako správný bosík, většinu času jen tak pozoruje a analyzuje. To byste se divili, ale staly se nám takové případy, že Tara dělala přesně to o čem jsme se bavili ( viz. článek Povaha ). Časem nás povely nebavilo říkat, takže jsme jen ukazovali. Teď Tarka poslouchá na většinu znaků.)
Povel LEHNI. Za čas, jak Tarce nožky povyrostly a ona pochopila, že jsou její, už lehala bez problému. No, bez problému, Tarka si sice lehne, ale někdy u toho toliko nakecá:). Z tohoto povelu jsme se naučili povel POLOŽ. Ten byl pro Tarku úplně ideální, protože se samozřejmě vždycky položila velice ráda :). Postup byl jednoduchý - pamlskem v ruce ukázat pohyb dolů a druhou poplácat na zem. Někdy je dobré i mírně na bok psa zatlačit.). Výsledkem je, že když ukažu dlaní pohyb dolů, lehne si a když jakoby opíšu vzdušný oblouček, položí se.
ZKŘÍŽENÍ RUKOU. Je kňučení
Povel AHOJ. Velmi jednoduchý cvik. Stačilo ji posadit a poklepávat na tlapku. Teď už stačí jen podat ruku.
Povel OBEJMI. Je cvik který se vlastně naučila sama:). S oblibou, když člověk sedí na zemi, mu skáče kolem krku. Z toho vzniklo obejmi. To ovšem před cizími lidmi vypadá dost dobře:). Doporučuji. Nejlepší je prostě vždycky vycházet z toho,co ten pes dělá a využít to.)
Povel POCHOVAT. To tu snad nemusím rozepisovat:D. Který pejsek by taky nešel rajtovat po páníčkovi, že?:) Navíc, když je to spojené s drbáním.
Povel ZŮSTAŇ. Zprvu nám tento povel nešel, protože Tarka nedokázala pochopit, proč má sedět, když já odcházím. Nejlepší ale je, když prostě seberete odvahu a necháte psa prostě bez uvázání před dveřmi. Samozřejmě nejlíp před takovými, kde máte v okolí jistotu, že nepojedou auta, nebo kdyby pes utekl, aby se dal rychle najít.). Z vlastní zkušenosti vím, že je to dost účinné. Málokterý pes půjde pryč, když vy jste uvnitř. To by na vás totiž musel jo kadit:). Ale jak říkám, chce to odvahu. No nicméně Taruška to vypilovala do takové fáze, že teď ji opravdu mohu nechat počkat kdekoliv, bez přivázání. Dokonce jsem jednou takhle vyšla z obchodu a přímo před ní stálo děcko ( asi 3 roky ) a koukalo na ní ( bylo skoro stejně vysoké ). A Tarka? Ta se ani nehla a stála jako socha:). Jindy jsem zas vyšla a přímo vedle Tarky někdo uvázal dobrmana, který jí štěkal skoro do ucha:D. A Taruška tam opět byla jako přikovaná. Díky těmto zážitkům, jsem na ni moc hrdá, protože to je myslím úctyhodný výkon. Tento povel také cvičíme tak, že ji ( třeba na poli ) ukážu nataženou ruku smeřem k ní se vztyčeným ukazováčkem, to znamená pozor,teď se soustřeď. Potom jen dalším znakem ukáži zůstaň - otočím se zády a jdu směrem od ní. Poté se opět otočím k ní a v duchu napočítám do 10-ti, pak dvakrát plácnu do stehna a Taruš přiběhne.)
Povel HOP. Skákání na ukázanou nataženou ruku. Taky myslím, že nepotřebuje další komentáře.).
Povel KAMARÁD. Nenechte se zmást, ale jde o zastrašení. Bůh ví proč, ale Tarka tohle slovo nemá ráda:). Jakmile ho vyslovím, hned začne štěkat a vyjíždět byť i po imaginárním nepříteli.
Teď už však kamarád znamená opět jen kamaráda:)
CHŮZE U NOHY S VODÍTKEM. No tak tenhle cvik pilujeme až doteď. Jde nám míň než bez vodítka. Tarka totiž chce stále ukazovat svou nezávislost. To většinou pes dá najevo, že po vodítku chňape a kouše ho. A to Tarka dělá dost často. Nejlíp na vodítku jde, jak už jsem zmiňovala po utahání. Jinak se většinou zapírá na druhou stranu od nohy. Bohužel, jsou místa, kde je vodítko nutné. Pokud ale držím pamlsek, vše je rázem lepší a i na tom vodítku se to dá. Lidé nám hodně radili, že když zrychlý, ať škubneme vodítkem, ale u nás to mělo opačný efekt a Tara začala táhnout ještě víc. Brala to spíš jako výzvu. Takže pamlsky, pamlsky, pamlsky...
CHŮZE BEZ VODÍTKA. Jak jsem již psala, jde nám líp. Tara se cítí svobodně a z dobré vůle nám tedy vychází vstříct:). Zprvu odbíhala, takže jsme museli improvizovat. Osvěčilo se nám prosté zavrčení. Tara se pak od té nohy ani moc nevzdaluje. Možná to zní vtipně, ale opravdu to funguje.).
Povel ZASTAVENÍ. Stůj je prostě stůj a když nezastavila, sykli jsme. Nebo je dobré říct s důrazem a-a. Pes sebou trhne, ale zastaví. Pak jsme začali používat vztyčenou ruku se vztyčeným ukazováčkem. To vidí i na větší vzdálenost a zastaví.
Povel DÍVEJ. Řekli bychom, že jeden z nejužitečnějších povelů. Když je totiž Tara úplně mimo, řekneme dívej a ona rázem převede svou pozornost na nás. Pohledem do očí máte jistotu, že vás pes vnímá a můžete tímto předejít nepříjemné situaci, plynoucí z nesposlušnosti. Naučit tento základní povel, není tak těžké. Stačí vzít pamlsek a dát si ho před oči. Pes z něj samozřejmě nespustí oči. A dále stačí jen pokračovat bez něj.).
ZATLESKÁNÍ = přiběhnutí. Tlesknutím se např. při hře probere z hrátek se psy a vrátí se do reality. Když budete přivolání od mala doplňovat tleskáním, nebude problém.
Povel UKAŽ MÍČEK. Tara dovede ukázat na míček, i když jí dám na výběr z více hraček. Vždycky ukáže na nej, i když změním jeho polohu. A abychom se opravdu přesvědčili, že chápe, co se po ní chce, míček jsme schovali. Při pobídnutí, ať z nabídky ukáže míček, neukáže na nic a zmateně kouká. Dále umí rozlišit pana Bzuka a pana Pískála:).
CHŇAP. V předsíni máme závěs z provázků. Taruška jím velice ráda prochází a vždycky se zastaví, že jí provázky zůstanou na hlavě:). Vypadá přitom jako princez Šeherezáda :D. Řekneme chňap a ona je chytá:). Možná je to hloupý povel, ale my z něj máme prostě radost :).
O dalších povelech jako třeba BUM BUM ( pití ), ŇAMI, KAKI, POZOR ( dívej se, může tě srazit kolo :) ), DOST, TAM NE ( tam nechoď ), VEM SI HO, BĚŽ ( dobré na vytažení páničky do kopce ), NIKAM NEPŮJDEŠ ( procházka se nekoná ), NESMÍŠ, POMALU ( nechoď tak rychle ), PUSŤ je asi zbytečné tady psát ...
NAŠE POSTŘEHY. Většina lidí má se svými pubertálními psíky problém, že odbíhají za jinými pesany. Ani my jsme na tom nebyli jinak. Je to celkem složité, protože k správnému přivolání a nejen přivolání, patří i řeč těla, zabarvení hlasu a pohyby...To vše pes vnímá, jen si nemyslete :).
V první řadě je dobré vidět dotyčného psa dřív než váš pes a včas ho připnout. Když už je ale pozdě, je dobré změnit směr, otočit se k němu zády a třeba popoběhnout. S trochou povzbuzení skoro každý pes poběží za svým pánem. Důležitý je tón hlasu, jakým psa k přiběhnutí vyzvete. Moc nefunguje naštvaný až rozkazovačný tón. Už vůbec ne vyděšený. Pes většinou při rozkazu, udělá úplný opak. Prostě jako pravý puberťák a bude pokoušet vaši autoritu.). Nám velmi pomáhá tzv. tón oznamovací :). Teda já čubinu nepřemlouvám, neječím, nerozkazuju, ale v klidu a zpříma ji oznámím, že odcházím. Funguje to.).
Nejlepší ale je, mít nad celou situací kontrolu, nebýt nervózní a rázně říct NE a ještě k tomu zasyčet. Když je dobře zvládnutý povel zůstaň, pes obvykle stojí a nehne se. My máme vyzkoušené, že lepší než se snažit psa přinutit jít pryč, je lepší projít kolem. Pes musí být ale pod kontrolou a stále stimulován povelem pomalu nebo ne. Když už se kolem potencionálního kamaráda prochází je dobré stát mezi ním a svým psem. Když se zadaří, samozřejmě chválit a chválit:).
Naše Tarka má určitou zónu, v které se ještě dá "ovládnout". Je to asi tak 3-4 metry ode mě. Když už je za ní, většinou je její touha silnější než poslušnost. Proto je dobré si psa udržovat v této zmíňené zlaté zóně.), když vím, že se na onom místě vyskytují psi.
Při chůzi na vodítku se nám zas osvěčilo úplně ji nepřipínat ale pouze jí vodítko položit kolem krku. Udělat jakoby smyčku. Tak volnou, aby spadla na hruď. Tara má pak pocit že jí při chůzi na nožkách něco překáží a jde jako beránek:).
Při výcviku platí také staré dobré pravidlo a to načasování! To jest sekunda na potrestání a sekunda na pochválení. To je tak akorát aby to psovi docvaklo. Delší interval většinou dobře nepochopí. Při správném provádění povelu, který má delší trvání, např. chůze u nohy, je dobré chválit 3 sekundy po úspěchu. Nejdůležitější ze všeho je ale důslednost! Trvat si na svém, dokud pes povel nesplní i kdyby to mělo stát nervy.
Nezbývá, než popřát hodně zdaru při vlastním výcviku:)
